Studentské volby na GVM

17. a 18. září 2025 jsme u nás na GVM uspořádali Studentské parlamentní volby. Jedná se o akci, kterou již tradičně organizuje nezisková organizace Člověk v tísni v rámci svého projektu Jeden svět na školách. Každý z nás, kdo již oslavil patnácté narozeniny, si mohl vyzkoušet, jaké to je jít za plentu a do urny vhodit lístek se svým názorem. Průběh je velice podobný, téměř identický, jako ve volbách skutečných – vybírali jsme z 26 politických stran a hnutí a aula vypadala jako opravdová volební místnost. Dostavilo se celkem 142 studentů. Tyto volby pro nás byly skvělou zkušeností.

Níže si můžete prohlédnout celkové výsledky hlasování na gymnáziích, SOŠ a SOU v celé České republice.

Výsledky studentských voleb - JSNS

 Aneta Voborná, 6. A, členka studentské volební komise na GVM

Třída 1. C prozkoumala město

Třída 1. C se 17. června 2025 vypravila na poznávací exkurzi Velkého Meziříčí, pro mnohé tedy rodného města. Svou prohlídku jsme započali v zámeckém parku, kde jsme se dozvěděli informace o historii založení města, a naším úkolem bylo zpracovat krátkou scénku na téma nějaké pověsti z Velkého Meziříčí, Velké Bíteše a okolí. Všem skupinám se scénka vydařila a všichni jsme se pobavili. Zastavili jsme se i u rodného domu Františky Stránecké.

Následně jsme se přesunuli na náměstí, kde byl naší první zastávkou kostel sv. Mikuláše. Kostelem nás provedla paní učitelka Nedomová, která nám zpestřila prohlídku hrou na varhany. Také jsme vystoupali na věž kostela, odkud byl za panujícího slunečného počasí moc hezký výhled na město.

Po krátké pauze na oběd jsme v poznávací procházce pokračovali. Pozastavili jsme se u městské radnice, Obecníku, na kterém můžeme pozorovat sgrafita z období renesance, u sochy sv. Jana Nepomuckého a u kašny sv. Floriána. Zdrželi jsem se i u luteránského gymnázia a následně u katovny.

Jednou ze zastávek byla služebna městská policie, kde je vystaven obraz velkomeziříčské rodačky Zdenky Vorlové-Vlčkové. Na obraze z let 1938/39 je pohled na město z Čechových sadů. Jak jsme viděli a srovnali s dnešní podobou města, mnohé věci se od těch zachycených na obraze změnily a mnohé rovněž přibyly.

Svou prohlídku jsme zakončili na hřbitově na Moráni, kde jsme si pověděli o lidech, kteří jsou na tomto místě pochováni a svou činností se nesmazatelně zapsali do historie města.

Celá exkurze se nám moc líbila, měli jsme hezké počasí a věřím, že ve Velkém Meziříčí máme stále co objevovat.

Kateřina Kůpová, 1. C

Po stopách Bible kralické

Dne 19. června 2025 jsme se s naší třídou 5. A vydali do Kralic nad Oslavou, kde jsme se v místním kostelíku seznámili s historií jednoty bratrské a s dílem, na kterém se jednota bratrská významně podílela – s Biblí kralickou. S paní průvodkyní jsme se podívali do již zmíněného kostela, který se stal kaplí církevních bratrů, ale také jsme viděli tiskařský lis a proces, jak byla Bible kralická tištěna.

Naší další zastávkou byla Náměšť nad Oslavou, kde jsme šli na komentovanou prohlídku místního zámku, který býval letním sídlem bývalého prezidenta Edvarda Beneše. Během prohlídky jsme si mohli prohlédnout zámeckou kapli, různé sály, ale i několik tapiserií a uměleckých děl. Na závěr jsme se velmi krátce prošli zámeckým parkem a zamířili do Moravského Krumlova, kde jsme měli v místním zámku komentovanou prohlídku Slovanské epopeje od českého malíře Alfonse Muchy.

Anna Antošová 5. A

Třída 2. C objevovala krásy Velkého Meziříčí

Ve čtvrtek 12. června 2025 se třída 2. C zúčastnila vzdělávací a zároveň velmi příjemné exkurze po městě Velké Meziříčí. Celý den byl plný poznávání historie, kultury, ale i zábavných aktivit a všichni si ho moc užili.

Exkurze začala na zámku ve Velkém Meziříčí, kde jsme si prohlédli nádherné historické fresky a další zajímavosti, které nám přiblížily život v minulých staletích. Součástí prohlídky byla také dočasná výstava obrazů Antonína Kanty, kde nás obzvlášť zaujaly detailně rýsované kresby.

Po návštěvě zámku jsme se přesunuli do přilehlého parku, kde nás čekal menší vědomostní úkol zaměřený na literaturu a historii. Tato aktivita nám pomohla upevnit si znalosti zábavnou formou a zároveň si užít krásné venkovní prostředí.

Další zastávkou se stalo náměstí, kde jsme měli možnost poznat důležité kulturní památky města. Zaujal nás zejména kostel, budova luteránského gymnázia a také městská radnice. Celé centrum působilo velmi malebně a příjemně.

Nejlepší částí celého dne byla návštěva kostelní věže. Výstup byl sice náročný, ale odměnou nám byl nádherný výhled na velkou část města umocněný příjemným počasím. Pohled z ochozu věže byl pro celou třídu nejsilnějším zážitkem celého dne.

Historickou Dolní bránou jsme se přemístili do prostoru za řekou, kde jsme se zastavili u bývalé katovny a také vily patřící rodině Jelínkových.

Na závěr jsme se vydali k synagogám, kde jsme si povídali o židovské komunitě a kultuře v našem městě. Pak jsme zavítali na hřbitov na Moráni, který nám připomněl důležitost historie a paměti místních obyvatel.

Celá exkurze proběhla v příjemné atmosféře, dozvěděli jsme se spoustu nových a zajímavých informací a zároveň jsme si užili společný čas mimo školní lavice. 

Lucie Doleželová, 2. C

První pondělí v červnu = Dějeprava v Třebíči

Po loňské nechtěné prodlevě se studenti GVM opět připojili k soutěžícím, které baví dějepis, ale nechtějí při jeho poznávání jen sedět u „zábavných“ videí, dokumentárních i hraných filmů, map či publikací. Jsou to ti, již atmosféru 1. poloviny 13. století chtějí raději zažít na vlastní kůži. Letošní 19. ročník soutěže nesl název Ze dřeva kámen povstane a žáky zavedl do středověkých měst, hradů, tvrzí, tržišť, klášterů nebo i katovny. Konkurence mezi soutěžními týmy byla veliká a motivace zvítězit u všech 22 družstev stejně silná. Od 9.00 do zaznění poledních zvonů obíhali žáci nižšího stupně gymnázií i příslušných tříd ZŠ z Třebíče, Moravských Budějovic, Žďáru nad Sázavou, Velkého Meziříčí, Brtnice a dalších škol 24 stanovišť a plnili zde úkoly. Veršovalo se, rýžovalo zlato, žonglovalo, tkalo, poznávaly se byliny, dokonce se hrály i hazardní hry. To vše s velikým nasazením, soustředěním, ale i s radostí.

Obě naše družstva terciánské: Garda vládnoucího meče (Michael Badalík, Dita Hamplová, Kristián Fischer, Matěj Mička, Anna Tučková, Anna Tvarůžková) i kvartánské: Géniové von Medřič (Matyáš Doubek, Vendula Hudcová, Nela Jarušková, Eliška Vávrová, Anna Voborná, Aneta Voborná) neponechala nic náhodě. Soutěžící vydrželi se silami až do úplného konce, byli zruční, důvtipní a velmi milí. Proto si také vysloužili zvláštní ocenění – Diplom pro nejsympatičtější družstvo. Ale nebyla to cena jediná. Oba týmy se umístily na nejvyšších příčkách. Terciáni na 2. místě a kvartáni soutěž vyhráli!

Máme velikou radost a už se těšíme na příští jubilejní ročník.

B. Štindlová a L. Fialková

Diskuze s Dr. Ann M. Altman, Ph.D.

Dne 20. května na GVM zavítala pamětnice Ann Altman, která si pro nás připravila zajímavou přednášku o své židovské rodině nejen za 2. světové války. Diskuzi moderovala historička Mgr. Táňa Klementová z MEHRINu (Moravského židovského muzea, inovativní paměťové instituce), úvodního slova se ujal historik a archivář Mgr. Martin Štindl, Ph.D.

Ann Altman zmínila spojitost nejen s Moravou, odkud její rodina pochází, ale také s Velkým Meziříčím, ze kterého byla část rodiny deportována do Terezína.

Ann Altman se narodila v roce 1947 českým židovským rodičům, kteří před válkou uprchli do Anglie. Ostatní členové rodiny však takové štěstí neměli a zahynuli během holocaustu. Ačkoli se Ann narodila až po válce, rodinné trauma výrazně poznamenalo její život - zejména v komplikovaném vztahu s matkou, která nikdy nedokázala překonat hlubokou nenávist vůči Němcům.

Navzdory těmto okolnostem dokázala Ann vystudovat Cambridge a poté získat doktorát na univerzitě Yale. Dnes se věnuje především své současné rodině, avšak v přednáškách stále uchovává památku na své blízké, kteří během války zahynuli.

Markéta Dvořáková (7. A)

Reakce studentky Veroniky Ouředníčkové (7. A) na besedu s Ann Altman  

Na dopolední přednášku Ann Altman, pamětnice spadající do generace tzv. dětí holokaustu, jsem se těšila už několik dní předem. A byla jsem po právu nadšená. Přednáška na našem gymnáziu se mi dokonce líbila natolik, že jsem si ji šla poslechnout ještě jednou tentýž den večer do Husova domu ve Velkém Meziříčí.   

Bylo fascinující slyšet, kolik silných příběhů paní Altman o své rodině odkryla. Velký dojem na mě udělala její naprostá otevřenost vůči publiku, především při odpovědích na kladené dotazy, kterých rozhodně nebylo málo. Čelit náročným otázkám ohledně holokaustu i osobního života nepochybně vyžaduje nesmírně velkou odvahu.   

V hlavě mi utkvěla spousta Anniných slov včetně těch závěrečných, kdy na položenou otázku, zda v rodině ctili židovské tradice, odpověděla: „Má rodina nikdy nebyla příliš zbožná. Uznávali jsme ale jedno důležité pravidlo: snažit se dělat svět každý den lepším. Této myšlenky se pokouším držet dodnes. Je to nejdůležitější rada, kterou jsem převzala od svých rodičů.”   

S paní Altman jsem měla možnost mluvit i mezi čtyřma očima. Zajímal mě například její postoj jako americké občanky a velmi vzdělané a úspěšné vědkyně na momentální politickou situaci v USA. Ann odpověděla, že oproti některým jejím známým, kteří Ameriku v současnosti opouštějí, ona zůstává, aby se v souladu s radou svých rodičů mohla pokoušet o změnu.   

Jsem vděčná, že jsem tuto inspirující dámu mohla slyšet mluvit hned dvakrát, a doufám, že podobných zajímavých přednášek během svého zbývajícího studia na gymnáziu si vyslechneme co nejvíce.  

Prohlídka archeologických vykopávek ve Velkém Meziříčí

Dne 19. května 2025 jsme se s naší třídou 5. A vydali na prohlídku archeologických vykopávek na náměstí ve Velkém Meziříčí. Návrh k této výpravě vzešel od nás studentů a paní učitelka Štindlová byla tak hodná a akci domluvila, za což jí moc děkujeme. Archeolog Mgr. Šimon Kochan ze společnosti ARCHAIA Brno nám nejdříve povyprávěl, jak doopravdy probíhá práce archeologa v terénu. Dozvěděli jsme se také něco o výzkumu přímo u nás ve městě a o tom, co všechno už za kostelem sv. Mikuláše našli. Dále nás provedl i samotným pracovištěm, ukázal nám sondy a vysvětlil, na základě jakých skutečností se vyvozují závěry zkoumání. Velmi nás všechny nadchla možnost na vlastní oči vidět to, o čem jsme se v září jen teoreticky učili. Zároveň jsme se dozvěděli další detaily o historii města Velké Meziříčí.

Galina Audy, 5. A

Byly vyhlášeny výsledky ankety Zlatá jeřabina. Velké Meziříčí je bronzové. Na oceněném projektu se podílel také náš školní pěvecký sbor.

Ve Velkém Meziříčí nezazněla Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby už řadu let. O to více pozornosti si získal letošní koncert, na němž se podílelo hned několik velkomeziříčských souborů. Za podpory Farnosti Velké Meziříčí a Jupiter Clubu tak mohl vzniknout projekt, který hned čtyřikrát vyprodal všechny lístky. Plno bylo v Jupiter Clubu i v kostele. Lidé, hlasující v prestižní anketě Zlatá jeřabina, tuto práci ocenili bronzovou příčkou.

V pondělí 19. května 2025 byly v prostorách krásně zrekonstruované Staré radnice v Havlíčkově Brodě vyhlášeny výsledky 21. ročníku ankety Zlatá jeřabina – Ceny Kraje Vysočina za kulturní počin roku. Atmosféra byla slavnostní, což umocnilo hudební vystoupení žákyň místní ZUŠ. Hlasování v anketě probíhalo v průběhu měsíce března elektronickou formou. Celkem bylo odesláno 13 068 hlasů. V každé kategorii bylo možné vybírat vždy z dvaceti projektů. Přihlášených však bylo mnohem více. Vítězi se staly Třebíč a Sněžné. Předáno bylo také čestné uznání za obnovu šindelových střech v areálu mlýna v Petrovicích u Nového Města na Moravě.

Veřejnost nejvíce ocenila třebíčský Živý betlém, na němž se podílelo okolo stovky dobrovolníků. Velký zájem vzbudila také obnova střechy evangelického kostela ve Sněžném. Druhá příčka patřila výstavě Až na dno / Vulkánovy děti v Telči a hotelu Medlov, bronz si odvezla Brána Jihlavy a velkomeziříčská Česká mše vánoční.

Česká mše vánoční byla napsána v roce 1796. 228 let od premiéry při půlnoční mši ve Starém Rožmitále přinesla radost ve Velkém Meziříčí. Nebylo by to možné bez obětavé práce účinkujících a organizátorů. Na „Rybovce“ se podílely velkomeziříčské soubory Harmonie (Olga Ubrová, Andrea Svobodová), Chrámový sbor (Marie Žerdin), Chrámový orchestr (Marek Slaný), Komorní sbor ZUŠ (Zdeňka Němcová), Orchestr ZUŠ (Martin Karásek), Pěvecký sbor Gymnázia Velké Meziříčí (Markéta Rosová Prudíková), Slunko (Olga Ubrová, Andrea Svobodová), připojili se také někdejší členové pěveckého sboru Iuventus. Na pódiu bylo na 150 účinkujících a sólistů, které vedla dirigentka Olga Ubrová. Projekt zaštítila Farnost Velké Meziříčí a Jupiter Club.

Nápad vzešel z Farnosti Velké Meziříčí již na počátku roku 2024 a obětavou péčí Marie Práškové se začal rodit plán na vánoční koncerty. Zkoušet se začalo v červnu. Prosincovým koncertům předcházely hodiny práce a samostatné přípravy jednotlivých souborů i společné zkoušky a soustředění. Na konci snažení byly čtyři vyprodané koncerty, které přinesly radost jak účinkujícím, tak posluchačům. Ocenili je také hlasující v anketě Zlatá jeřabina. Třetí místo je honorované částkou 15 000 Kč, peníze budou použity na přípravu dalšího vánočního koncertu.

Markéta Rosová Prudíková

Exkurze Kutná Hora

6. 5. 2025 jsme se se třídou 2. A vydali do Kutné Hory. Jely s námi paní učitelka Štindlová a naše třídní, paní učitelka Šoukalová. 

První zastávkou byla katedrála svaté Barbory, před kterou na nás čekal pan průvodce Ivan Bauer. Ten nás prováděl městem po celý den.          

Po přestávce na oběd jsme navštívili také starou mincovnu, kde se razily pražské groše. Odtud jsme vyrazili do dolu, v němž se ve středověku těžilo stříbro. Tam jsme zažili i absolutní tmu, ve které horníci v minulosti mohli být až 12 hodin.

Na konci exkurze jsme zavítali na Vlašský dvůr a nechyběla ani aktivní hra na náměstí, při které jsme plnili otázky vázané na stavby a historii Kutné Hory.  

Komentáře některých z nás:

Standa Voborný: „Mně se nejvíc líbil ten starý pán,“ (pan průvodce) „šlo vidět, že ho dějepis baví a o Kutné Hoře toho ví opravdu hodně.“

Ondra Řezníček: „Nejvíc se mi líbil interiér svaté Barbory, hlavně ty průvodcovy přednášky a možnost dovídat se víc o tamějších rodech.“

Lucka Karmazínová: „Nejlepší bylo lézt v tom podzemí, byl to pro mě jedinečný zážitek.“

Kačka Havránková: „Bavilo mě, jak jsem byla paranoidní, že mě pořád někdo sleduje při té hře na konci.“

Pája Živčic: „Super byla velká černá koule, kterou jsem viděl, jak jsme šli do toho dolu.“

Martin Dobrovolný: „Nejvíc se mi líbila mincovna, protože mám rád staré mince.“

Sepsaly: Michaela Dufková a Gabriela Buršíková z 2. A

Fotky: Michaela Dufková

Promítání filmu Válečný zpravodaj

Dne 14. 4. 2025 jsme se s naší třídou 5. A a s třídou 1. C vydali do kina Dukla v Jihlavě na promítání snímku Válečný zpravodaj (2024, režie: Benjamin Tuček, David Čálek). Film, který jsme zhlédli v rámci Filmového festivalu Jeden svět, pojednává o českém reportérovi Martinu Dorazínovi, jenž dokumentuje válečné dění na Ukrajině. Od října 2022 Martin Dorazín pracuje v pozici stálého zpravodaje Českého rozhlasu na Ukrajině a v únoru 2023 získal  Cenu Ferdinanda Peroutky za mimořádnou zpravodajskou práci nejenom v krizových oblastech. Díky jeho natáčení jsme viděli pobořená města, mrtvou krajinu, život obyčejných lidí dlouhodobě vystavených dopadům války. Nahlédli jsme do zázemí, slyšeli zvuky nedaleké fronty. Reportér také občas hovořil s lidmi, kteří mu celkem ochotně sdělovali své názory. Mluvili třeba o tom, proč odmítají odejít ze zcela zničených míst.

Po zhlédnutí následovala diskuse o filmu, kde zaznívaly zajímavé názory a myšlenky. My jsme si asi nejvíc uvědomili to, jak slova ‚‚válka na Ukrajině‘‘ ztrácejí na významu, nebo spíš na síle. Tento snímek i diskuse nám ale připomněly, co se na válečném území opravdu děje a že je důležité na to nezapomínat, i když nejsme společnost válkou přímo ohrožená.

Simon Kroulík a Petr Nahodil