Příběh knihy

V úterý 17. března 2026 usedly dvě třídy nižšího gymnázia (2. A a 3. A) v improvizovaném hledišti neobvyklého prostoru. Výše uvedenou divadelní hru totiž žáci zhlédli ve foyer brněnské vily Löw-Beer a ukázalo se, že členové Divadla Husa na provázku zvolili tento prostor více než příhodně a citlivě. Zároveň pomocí prvků alternativního divadla vykreslili před zraky překvapeného publika dramatický příběh některých členů rodiny Strachovy a hlavně důležité modlitební knihy.

Při následné reflexi v hodinách češtiny bylo zřejmé, že žáci měli na co koukat (interiéry honosné prvorepublikové stavby) i o čem přemýšlet (lektorský úvod Mgr. Barbory Dočkalové a samotné představení). Objasňovali jsme si nejen pojem vízum, norimberské zákony, machzor, šoa ale třeba i dehumanizace nebo syndrom přeživších.

Divadelní přestavení nemusí být vždy směřováno jen k našemu pobavení či odreagování, mělo by provokovat k otázkám a přemýšlení. Příběh knihy nevypráví o smrti, ale o víře, naději a budoucnosti. A žáci sekundy i tercie můžou být pyšní na to, jak dobře jeho poselství pochopili.

Barbora Štindlová

režie, scénář: Hana Mikolášková
námět: Angela Strach
dramaturgie: Eva Petláková
kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
hudba: Ivan Acher
účinkují: Miroslav Sýkora, Zdislava Začalová, Kateřina Höferová, Alžběta Filipová, Melika Yildizová/ Ester Yildizová, Eliáš Kliment

Příběh šťastného návratu, který vzešel z tisíců příběhů věcí i lidí nenávratně ztracených.

Autorské zpracování téměř stoleté historie rodiny Strachovy z Brna, které vyrůstá z příběhu knihy Machzor zabavené v Terezíně, spící a znovu objevené a navrácené rodině. Tiché vyprávění knihy o osudech jejich majitelů, které svou dějinnou, nedobrovolnou a tragickou jednoduchostí ohlušuje svět.

(převzato z oficiálních stránek Divadla Husa na provázku)

Nebyli jsme v Lužánkách první, ale ani naposled…

Na začátku školního roku dostala 3. A od loňských terciánů tip na skvěle strávené dopoledne ve Středisku volného času Lužánky v Brně. 12. února 2026 bylo tedy jejich cílem zúčastnit se lekce dramatické výchovy. Z bohaté nabídky titulů naší i světové literatury si k prozkoumání Povinné četby kukátkem dramatu vybrali hru Antigona od řeckého autora Sofokla. Nevěděli, co se bude dít. Někdo předpokládal přednášku, jiný společné předčítání, ale ukázalo se, že realita je pestřejší. Žáci vstupovali do rolí jednotlivých postav, sledovali jejich vzájemné vztahy, argumentovali, navrhovali řešení konfliktů, pokoušeli se postavit pomyslné Théby, bojovat, navrhnout trailer k možnému filmu a hlavně přemýšleli, co mají hrdinové dávného antického příběhu společného s dneškem a našimi životy.

Barbora Štindlová

Několik autentických reakcí:

Zjistil jsem, že drama nemusí být nuda.

Velká rozhodnutí mohou mít veliké následky.

Zaujaly mě černé závěsy.

Bylo fajn pracovat ve skupinách, bavilo mě „stavět“ město, někomu to šlo, někomu míň.

Za rok bych jel znova.

Světla, zima a horká čokoláda. Vánoce v Kanadě očima studentky gymnázia.

Je začátek listopadu a lidé si už přejí „Merry Christmas!“. Zatímco v Česku se vánoční atmosféra objevuje až s prosincem, v Kanadě se začínají připomínat Vánoce dříve a ve velkém. Za oceánem se s námi nemohou rovnat ve vánočních tradicích – lití olova ani lodičky ze skořápek jsem v Kanadě nenašla –, přesto mám pocit, že silnější vánoční náladu jsem ještě nezažila.

Prsty mě bolí a kolena se mi skoro třesou zimou, ale nechci si stěžovat. Před sebou vidím Santu Clause a paní Clausovou, s mojí hostitelskou sestrou z Brazílie se na sebe usmíváme. Poté stojíme frontu na perníček a horkou čokoládu, kterou vydává moje kamarádka zdarma.

Číst více...

Inscenace hry Matka studenty zaujala svou aktuálností

Hru Karla Čapka Matka znají skoro všichni absolventi středních škol. V roce 2022 ji nově nastudoval pro scénu v divadle Reduta, která je součástí Národního divadla Brno, režisér Štěpán Pácl.

My jsme se na toto představení vydali po dvou letech s další várkou studentů vyššího gymnázia. V úterý 9. 12. 2025 jsme zamířili do divadla na Zelném rynku, abychom se ponořili do psychologického příběhu, který inscenace zdařile zasadila do současných reálií. Ukázalo se, že obsah hry je bohužel stále aktuální. Studenti proto vnímali hru jako impuls k zamyšlení.

Návštěva divadelního představení opět vhodně doplnila výuku literatury ve vyšších ročnících gymnázia a obohatila účastníky zájezdu o kulturní zážitky.

Pilná jako včelka – beseda se Sárou Topinkovou

Předposlední říjnový den jsme se spolu s ostatními žáky prvních a druhých ročníků zúčastnili besedy se Sárou Topinkovou – vysokoškolskou studentkou a především spisovatelkou, která má na svém kontě již druhou knížku s názvem Pilná jako včelka. Sára je absolventkou GVM, maturovala před třemi lety, kdy nám ještě jako studentka maturitního ročníku představovala svoji knihu Stačí mávnout křídly. Teď jsme měli možnost se s ní potkat znovu.

Beseda byla vedená formou rozhovoru, se Sárou si povídala paní učitelka Jana Říhová. My jsme se do něj mohli aktivně zapojovat a ptát se na to, co nás zajímá. Řeč se stáčela hlavně na Sářinu spisovatelskou dráhu a bylo přečteno i několik úryvků z knížky. Ta je určená hlavně pro čtenáře našeho věku a vyskytují se v ní témata, která mohou trápit i mnohé z nás.

Za mě byla beseda opravdu moc fajn a doufám, že se Sáře bude i nadále dařit nejenom v její spisovatelské kariéře.

Amálie Bratránková, 6. A

1. C poznává Kralice

Ve čtvrtek 5. června 2025 jsme se vydali na poznávací exkurzi do Kralic nad Oslavou. Nejprve jsme navštívili kostelík sv. Martina, v němž jsme se dozvěděli informace o vzniku tiskárny v Kralicích a o jejím osudu. Následně jsme se podívali na zbytky tvrze nedaleko kostela, ve které se tiskařský lis nacházel. Následovala prohlídka muzea, kde nám průvodkyně povídala o historii a tisku samotné Bible kralické. Mohli jsme se podívat na některé originály tzv. Jednodílky či Šestidílky, ale taky na zpěvníky, učebnice, vědecké a naučné knihy, které jednota bratrská v Kralicích také tiskla.

Následovala prohlídka zámku v Náměšti nad Oslavou, který sloužil jako letní sídlo prezidenta Edvarda Beneše. Během prohlídky jsme ale také například viděli na stěnách pokojů gobelíny s antickými motivy, takže jsme si zopakovali svoje znalosti nabyté v prvním pololetí letošního ročníku studia.

A naší poslední zastávkou byl Moravský Krumlov, kde jsme zavítali na zámek, abychom zhlédli Slovanskou epopej od Alfonse Muchy. Mně osobně se epopej opravdu moc líbila a vtáhla mě do událostí slovanské historie naší i ostatních zemí. Jelikož jsou obrazy malovány na lodní plachty, jsou mohutné a působí na vás, jako kdybyste se v obraze nacházeli.

Exkurze se velmi vydařila, počasí nám přálo a poznali jsem zase něco nového!

Kateřina Kůpová, 1. C

GVM - když hvězdy tančí!

Studentské okénko – ukázka reportáže jako slohového útvaru v rámci nácviku útvarů publicistického stylu.

Marek Matějíček, 2. C, 22. 2. 2025

Jelikož jsem součástí studentské kapely, musím na akci dorazit o něco dřív. Někdy před čtvrtou hodinou mě nabírá náš bubeník Honza a zpěvák Pepa před mým domem. Za čtvrt hodiny přijíždíme na Novosady, kupujeme si jídlo a pití a chystáme se do Jéčka. Od vstupu už na nás mává Kamča, naše kytaristka. Společně vcházíme dovnitř bočním vchodem a ocitáme se ve výstavní síni, kde máme postavenou stage. Nahazujeme techniku, rovnám si mikrofon a ladím si svou basovku. Rozhlížím se po místnosti kolem nás. Ticho. To hrobové ticho na mě doléhá. Svítí se jen ve výstavní síni a kromě slabých paprsků slunce je všude kolem nás naprostá tma. Ještě necelé tři hodiny a budeme muset generálku skončit, jelikož si půjdeme naposled zkusit polonézu, kterou ...

Celý text reportáže v souboru GVM - když hvězdy tančí! (131 KB)

Co Bůh? Člověk?

Stalo se vám někdy, že jste bezradně seděli nad textem básně a nevěděli, jak ji uchopit? A co teprve ve chvíli, kdy se jedná o text, který vznikl skoro před čtyřmi sty lety?

Studenti 5. A si vyzkoušeli vnímat čtený text jiným způsobem. Na základě úryvku z básnické skladby Bedřicha Bridela Co Bůh? Člověk? vytvářeli v deseti minutách tematické ilustrace důležitých motivů, které dle úsudku studentů vystihují daný úsek básně. Sami můžete posoudit, jak se jim podařilo vystihnout kontrast, který prochází nejen ilustrovanými úseky, ale celou skladbou.

Více v článku Co Bůh? Člověk? (1,48 MB)

Lakomec nabídl spoustu zábavy

V úterý 25. 3. 2025 se žáci prvního ročníku vypravili na hudební scénu Městského divadla v Brně, aby zhlédli inscenaci proslulé a v Brně opakovaně beznadějně vyprodané Molièrovy komedie Lakomec.

Titulní role se svým osobitým způsobem zhostil herec Boleslav Polívka, takže bylo jasné, že se bude na co dívat. Přestože představení trvalo tři hodiny, čas hry divákům rychle utíkal a bavili se výstupy a gagy nejen Bolka Polívky, ale i Michala Isteníka v dvojroli podkoního a kuchaře, Aleny Antalové v roli dohazovačky Frosiny a dalších, kteří se zasloužili do dokonalou souhru na jevišti. Po závěrečné replice se sálem ozval bouřlivý, dlouhotrvající potlesk, k němuž se studenti rádi přidali. Brněnská adaptace Molièrova Lakomce překonala staletí a pobavila diváky i v jednadvacátém století.

Poděkování patří studentům za to, s jakou nonšalancí k návštěvě divadla přistoupili, a paní kolegyni Marii Nedomové za organizaci zájezdu.

Dagmar Handová

NÁROD (a gymnazisté) SOBĚ

Ve čtvrtek 10. dubna 2025 se naše třída 3. C, paralelní 7. A a několik spřátelených studentů z dalších tříd GVM vydali na exkurzi do Národního divadla v Praze. Zhlédli jsme zde moderní zpracování Prodané nevěsty, opery Bedřicha Smetany. Známý příběh režírovala Alice Nellis a ta ho pojala jako hru ve hře. Ale i přes změny ve zpracování, novodobé kulisy, kostýmy a nezvyklé rekvizity základ národního hudebního pokladu zůstal – byla ponechána veškerá původní hudba, takže jsme si mohli užít všechny Smetanovy originální árie.

Během přestávek jsme měli příležitost projít se po divadle a obdivovat jeho architekturu, vznešené interiéry, také jsme mohli navštívit bar a zakoupit si malé občerstvení. Někteří z nás dokonce zavítali na terasu divadla, odkud jsme si s oběma trigami za zády užívali výhled na noční Prahu. Návštěva pro nás byla výjimečným zážitkem, zvlášť pro ty z nás, kteří navštívili Národní divadlo poprvé v životě.

Marek Engelhart, 3. C