Archiv aktualit - Gymnázium Velké Meziříčí

GVM
Archiv aktualit

První pondělí v červnu = Dějeprava v Třebíči

Po loňské nechtěné prodlevě se studenti GVM opět připojili k soutěžícím, které baví dějepis, ale nechtějí při jeho poznávání jen sedět u „zábavných“ videí, dokumentárních i hraných filmů, map či publikací. Jsou to ti, již atmosféru 1. poloviny 13. století chtějí raději zažít na vlastní kůži. Letošní 19. ročník soutěže nesl název Ze dřeva kámen povstane a žáky zavedl do středověkých měst, hradů, tvrzí, tržišť, klášterů nebo i katovny. Konkurence mezi soutěžními týmy byla veliká a motivace zvítězit u všech 22 družstev stejně silná. Od 9.00 do zaznění poledních zvonů obíhali žáci nižšího stupně gymnázií i příslušných tříd ZŠ z Třebíče, Moravských Budějovic, Žďáru nad Sázavou, Velkého Meziříčí, Brtnice a dalších škol 24 stanovišť a plnili zde úkoly. Veršovalo se, rýžovalo zlato, žonglovalo, tkalo, poznávaly se byliny, dokonce se hrály i hazardní hry. To vše s velikým nasazením, soustředěním, ale i s radostí.

Obě naše družstva terciánské: Garda vládnoucího meče (Michael Badalík, Dita Hamplová, Kristián Fischer, Matěj Mička, Anna Tučková, Anna Tvarůžková) i kvartánské: Géniové von Medřič (Matyáš Doubek, Vendula Hudcová, Nela Jarušková, Eliška Vávrová, Anna Voborná, Aneta Voborná) neponechala nic náhodě. Soutěžící vydrželi se silami až do úplného konce, byli zruční, důvtipní a velmi milí. Proto si také vysloužili zvláštní ocenění – Diplom pro nejsympatičtější družstvo. Ale nebyla to cena jediná. Oba týmy se umístily na nejvyšších příčkách. Terciáni na 2. místě a kvartáni soutěž vyhráli!

Máme velikou radost a už se těšíme na příští jubilejní ročník.

B. Štindlová a L. Fialková

GVM - když hvězdy tančí!

Studentské okénko – ukázka reportáže jako slohového útvaru v rámci nácviku útvarů publicistického stylu.

Marek Matějíček, 2. C, 22. 2. 2025

Jelikož jsem součástí studentské kapely, musím na akci dorazit o něco dřív. Někdy před čtvrtou hodinou mě nabírá náš bubeník Honza a zpěvák Pepa před mým domem. Za čtvrt hodiny přijíždíme na Novosady, kupujeme si jídlo a pití a chystáme se do Jéčka. Od vstupu už na nás mává Kamča, naše kytaristka. Společně vcházíme dovnitř bočním vchodem a ocitáme se ve výstavní síni, kde máme postavenou stage. Nahazujeme techniku, rovnám si mikrofon a ladím si svou basovku. Rozhlížím se po místnosti kolem nás. Ticho. To hrobové ticho na mě doléhá. Svítí se jen ve výstavní síni a kromě slabých paprsků slunce je všude kolem nás naprostá tma. Ještě necelé tři hodiny a budeme muset generálku skončit, jelikož si půjdeme naposled zkusit polonézu, kterou ...

Celý text reportáže v souboru GVM - když hvězdy tančí! (131 KB)

Co Bůh? Člověk?

Stalo se vám někdy, že jste bezradně seděli nad textem básně a nevěděli, jak ji uchopit? A co teprve ve chvíli, kdy se jedná o text, který vznikl skoro před čtyřmi sty lety?

Studenti 5. A si vyzkoušeli vnímat čtený text jiným způsobem. Na základě úryvku z básnické skladby Bedřicha Bridela Co Bůh? Člověk? vytvářeli v deseti minutách tematické ilustrace důležitých motivů, které dle úsudku studentů vystihují daný úsek básně. Sami můžete posoudit, jak se jim podařilo vystihnout kontrast, který prochází nejen ilustrovanými úseky, ale celou skladbou.

Více v článku Co Bůh? Člověk? (1,48 MB)

Diskuze s Dr. Ann M. Altman, Ph.D.

Dne 20. května na GVM zavítala pamětnice Ann Altman, která si pro nás připravila zajímavou přednášku o své židovské rodině nejen za 2. světové války. Diskuzi moderovala historička Mgr. Táňa Klementová z MEHRINu (Moravského židovského muzea, inovativní paměťové instituce), úvodního slova se ujal historik a archivář Mgr. Martin Štindl, Ph.D.

Ann Altman zmínila spojitost nejen s Moravou, odkud její rodina pochází, ale také s Velkým Meziříčím, ze kterého byla část rodiny deportována do Terezína.

Ann Altman se narodila v roce 1947 českým židovským rodičům, kteří před válkou uprchli do Anglie. Ostatní členové rodiny však takové štěstí neměli a zahynuli během holocaustu. Ačkoli se Ann narodila až po válce, rodinné trauma výrazně poznamenalo její život - zejména v komplikovaném vztahu s matkou, která nikdy nedokázala překonat hlubokou nenávist vůči Němcům.

Navzdory těmto okolnostem dokázala Ann vystudovat Cambridge a poté získat doktorát na univerzitě Yale. Dnes se věnuje především své současné rodině, avšak v přednáškách stále uchovává památku na své blízké, kteří během války zahynuli.

Markéta Dvořáková (7. A)

Reakce studentky Veroniky Ouředníčkové (7. A) na besedu s Ann Altman 

Na dopolední přednášku Ann Altman, pamětnice spadající do generace tzv. dětí holokaustu, jsem se těšila už několik dní předem. A byla jsem po právu nadšená. Přednáška na našem gymnáziu se mi dokonce líbila natolik, že jsem si ji šla poslechnout ještě jednou tentýž den večer do Husova domu ve Velkém Meziříčí.  

Bylo fascinující slyšet, kolik silných příběhů paní Altman o své rodině odkryla. Velký dojem na mě udělala její naprostá otevřenost vůči publiku, především při odpovědích na kladené dotazy, kterých rozhodně nebylo málo. Čelit náročným otázkám ohledně holokaustu i osobního života nepochybně vyžaduje nesmírně velkou odvahu.  

V hlavě mi utkvěla spousta Anniných slov včetně těch závěrečných, kdy na položenou otázku, zda v rodině ctili židovské tradice, odpověděla: „Má rodina nikdy nebyla příliš zbožná. Uznávali jsme ale jedno důležité pravidlo: snažit se dělat svět každý den lepším. Této myšlenky se pokouším držet dodnes. Je to nejdůležitější rada, kterou jsem převzala od svých rodičů.”  

S paní Altman jsem měla možnost mluvit i mezi čtyřma očima. Zajímal mě například její postoj jako americké občanky a velmi vzdělané a úspěšné vědkyně na momentální politickou situaci v USA. Ann odpověděla, že oproti některým jejím známým, kteří Ameriku v současnosti opouštějí, ona zůstává, aby se v souladu s radou svých rodičů mohla pokoušet o změnu.  

Jsem vděčná, že jsem tuto inspirující dámu mohla slyšet mluvit hned dvakrát, a doufám, že podobných zajímavých přednášek během svého zbývajícího studia na gymnáziu si vyslechneme co nejvíce.

Prohlídka archeologických vykopávek ve Velkém Meziříčí

Dne 19. května 2025 jsme se s naší třídou 5. A vydali na prohlídku archeologických vykopávek na náměstí ve Velkém Meziříčí. Návrh k této výpravě vzešel od nás studentů a paní učitelka Štindlová byla tak hodná a akci domluvila, za což jí moc děkujeme. Archeolog Mgr. Šimon Kochan ze společnosti ARCHAIA Brno nám nejdříve povyprávěl, jak doopravdy probíhá práce archeologa v terénu. Dozvěděli jsme se také něco o výzkumu přímo u nás ve městě a o tom, co všechno už za kostelem sv. Mikuláše našli. Dále nás provedl i samotným pracovištěm, ukázal nám sondy a vysvětlil, na základě jakých skutečností se vyvozují závěry zkoumání. Velmi nás všechny nadchla možnost na vlastní oči vidět to, o čem jsme se v září jen teoreticky učili. Zároveň jsme se dozvěděli další detaily o historii města Velké Meziříčí.

Galina Audy, 5. A

Byly vyhlášeny výsledky ankety Zlatá jeřabina. Velké Meziříčí je bronzové. Na oceněném projektu se podílel také náš školní pěvecký sbor.

Ve Velkém Meziříčí nezazněla Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby už řadu let. O to více pozornosti si získal letošní koncert, na němž se podílelo hned několik velkomeziříčských souborů. Za podpory Farnosti Velké Meziříčí a Jupiter Clubu tak mohl vzniknout projekt, který hned čtyřikrát vyprodal všechny lístky. Plno bylo v Jupiter Clubu i v kostele. Lidé, hlasující v prestižní anketě Zlatá jeřabina, tuto práci ocenili bronzovou příčkou.

V pondělí 19. května 2025 byly v prostorách krásně zrekonstruované Staré radnice v Havlíčkově Brodě vyhlášeny výsledky 21. ročníku ankety Zlatá jeřabina – Ceny Kraje Vysočina za kulturní počin roku. Atmosféra byla slavnostní, což umocnilo hudební vystoupení žákyň místní ZUŠ. Hlasování v anketě probíhalo v průběhu měsíce března elektronickou formou. Celkem bylo odesláno 13 068 hlasů. V každé kategorii bylo možné vybírat vždy z dvaceti projektů. Přihlášených však bylo mnohem více. Vítězi se staly Třebíč a Sněžné. Předáno bylo také čestné uznání za obnovu šindelových střech v areálu mlýna v Petrovicích u Nového Města na Moravě.

Veřejnost nejvíce ocenila třebíčský Živý betlém, na němž se podílelo okolo stovky dobrovolníků. Velký zájem vzbudila také obnova střechy evangelického kostela ve Sněžném. Druhá příčka patřila výstavě Až na dno / Vulkánovy děti v Telči a hotelu Medlov, bronz si odvezla Brána Jihlavy a velkomeziříčská Česká mše vánoční.

Česká mše vánoční byla napsána v roce 1796. 228 let od premiéry při půlnoční mši ve Starém Rožmitále přinesla radost ve Velkém Meziříčí. Nebylo by to možné bez obětavé práce účinkujících a organizátorů. Na „Rybovce“ se podílely velkomeziříčské soubory Harmonie (Olga Ubrová, Andrea Svobodová), Chrámový sbor (Marie Žerdin), Chrámový orchestr (Marek Slaný), Komorní sbor ZUŠ (Zdeňka Němcová), Orchestr ZUŠ (Martin Karásek), Pěvecký sbor Gymnázia Velké Meziříčí (Markéta Rosová Prudíková), Slunko (Olga Ubrová, Andrea Svobodová), připojili se také někdejší členové pěveckého sboru Iuventus. Na pódiu bylo na 150 účinkujících a sólistů, které vedla dirigentka Olga Ubrová. Projekt zaštítila Farnost Velké Meziříčí a Jupiter Club.

Nápad vzešel z Farnosti Velké Meziříčí již na počátku roku 2024 a obětavou péčí Marie Práškové se začal rodit plán na vánoční koncerty. Zkoušet se začalo v červnu. Prosincovým koncertům předcházely hodiny práce a samostatné přípravy jednotlivých souborů i společné zkoušky a soustředění. Na konci snažení byly čtyři vyprodané koncerty, které přinesly radost jak účinkujícím, tak posluchačům. Ocenili je také hlasující v anketě Zlatá jeřabina. Třetí místo je honorované částkou 15 000 Kč, peníze budou použity na přípravu dalšího vánočního koncertu.

Markéta Rosová Prudíková

Na stupních vítězů: stříbrná příčka patří kvartánům

Dne 25. dubna 2025 jsme vyrazili do Brna na prestižní soutěž Eurorebus. Vzhledem k tomu, že jsme se všichni tři účastnili této soutěže poprvé, nevěděli jsme, co přesně čekat. Po celé dopoledne jsme byli v napětí, jaké to bude. Když se po absolvování vědomostních testů vyhlašovaly výsledky, nestačili jsme se divit. Získali jsme krásné druhé místo. Tento úspěch je o to cennější, neboť nám otevřel cestu do celostátního kola.