Kvartáni šli po stopách druhého odboje

Dne 20. 5. 2026 se naše třída 4. A vydala autobusem do Prahy po stopách druhé světové války. Po trošku delší cestě jsme vystoupili na Resslově ulici, kde byl náš první cíl, a to pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje. Podívali jsme se jak do kostela samotného, tak hlavně do krypty, kde přišli o život spolu s dalšími také atentátníci Jan Kubiš a Jozef Gabčík.  

Poté naše cesta vedla do Petschkova paláce, který byl za druhé světové války sídlem tajné státní policie – gestapa. V tzv. Pečkárně nás čekal výklad o historii Protektorátu Čechy a Morava i samotné budovy. Hlavní část výkladu byla spojená s prohlídkou suterénu, kde za války probíhaly výslechy zatčených českých odbojářů a jiných vězňů. Prohlédli jsme si tehdejší mučicí nástroje a techniky, viděli jsme, jak se dá například z telefonní budky udělat zadržovací cela. 

Pak už byl před námi všemi očekávaný rozchod na Václavském náměstí, během kterého jsme načerpali sílu na další program.

Jako poslední zastávka nás čekaly Panenské Břežany, kde jsme se dovzdělali v problematice operace Anthropoid. Navštívili jsme expozici týkající se odboje a historie protektorátu. Někteří se prostřednictvím virtuální reality ocitli přímo na místě atentátu na Heydricha, a to v pozicích pozorovatele, atentátníka, samotného Heydricha nebo jeho řidiče. Poslední naší aktivitou byl badatelský program, během kterého jsme z různých historických dokumentů, článků novin, fotek a úředních záznamů měli zjistit co nejvíce informací o odbojáři Janu Purkytovi.  Na závěr jsme tak rozkryli zajímavý příběh jednoho z členů československého odboje.

Anna Tučková, 4. A

Od Bible kralické po Slovanskou epopej

Naše školní exkurze začala v Kralicích nad Oslavou, kde jsme se vrátili do 16. století, do doby tiskárny slavné Bible kralické. Šlo o první český překlad z původních jazyků – z hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny. Paní průvodkyně nám s nadšením líčila detaily starého tiskařského řemesla. Velmi nás překvapilo, že se při tisku Bible do inkoustu kdysi přidávala hovězí krev a na nanášení barvy se používaly tiskařské tampony ze psí kůže.

Ponurou atmosféru posléze navodila návštěva sklepení, kde se nachází obal rakve jednoho z bývalých majitelů kralické tvrze, jehož náhrobek jsme mohli vidět v původně románském kostele sv. Martina, kde prohlídka končila.

Poté jsme se přesunuli na zámek v Náměšti nad Oslavou. Tam nás velmi zaujaly velkolepé tapisérie. Obdivovali jsme umění a trpělivost tkadlen. Dozvěděli jsme se totiž, že utkat jeden takový kus trvá až několik let. Kromě dalších řeckých motivů paní průvodkyně upozornila na příběh tkadleny Arachné, kterou bohyně Athéna proměnila v pavouka. Bylo zajímavé vidět v historickém umění námět, který v mnoha lidech vzbuzuje strach i dnes.

Vrcholem výletu se stal zámek v Moravském Krumlově. Vidět Slovanskou epopej naživo je úplně něco jiného než v učebnici. Všechny nás ohromilo, jak jsou plátna gigantická, a co všechno na nich Alfons Mucha dokázal zachytit. Tato speciální pevná plátna, která se původně měla používat jako lodní plachty, nechal mistr vyrobit v Bruselu. Zajímavostí je, že se na ně nemalovalo klasicky olejem, ale vaječnou temperou, aby barvy nepraskaly.

Byl to dlouhý den, ale tyto zážitky za to rozhodně stály.

Simona Požárová

Naše exkurze do Terezína

Od gymnázia jsme vyjeli 13. 5. 2026 v 7:00. Čekala nás dlouhá cesta po dálnici. Po několika efektivně strávených hodinách v útrobách autobusu jsme se konečně dostali ven. Objevili jsme se na „spojnici“ mezi ghettem a Malou pevností. Nejprve jsme zamířili do Malé pevnosti, kde jsme měli prohlídku s velice temperamentní paní průvodkyní. Zhlédli jsme například celu Gavrila Principa nebo také 4. dostavěný blok určený pro ženy, ve kterém byla instalována výstava o přeživších, již Terezínem prošli. Průvodkyně nám sdělila spoustu informací o všedním i nevšedním životě vězňů.

Po návštěvě Malé pevnosti jsme se ladným krokem tanečním přesunuli do Terezína. Zde nám byl dán polední rozchod se srazem v 13:50 před Muzeem ghetta.

Ve smluveném čase jsme se potkali před budovou. Zde jsme zhlédli dokumentární film i s krátkou ukázkou autentické propagandy, kterou použili nacisté na „oklamání nepřítele“ – konkrétně tedy delegaci Červeného kříže. Poté jsme měli půlhodinový rozchod v rámci muzea, ve kterém jsme si mohli prohlédnout zdejší stálou výstavu. Zajímavá byla ohleduplnost zřizovatelů muzea, jelikož zde byly nejen popisky v češtině, němčině a angličtině, ale i v hebrejštině. Po návštěvě muzea jsme dumali nad tím, jestli půjdeme rovnou na hřbitov, nebo zda ještě navštívíme Magdeburská kasárna. Rozhodlo se, šli jsme do kasáren.

Zde jsme viděli práce Židů z ghetta. Byly to výtvory nejen literární, ale i hudební a výtvarné. Po návštěvě této expozice jsme se přesunuli na hřbitov. Prošli jsme mimo jiné kolem kolejí spojujících nedaleké městečko Bohušovice nad Ohří s Terezínem. 

Poté se nám naskytl pohled, za který muselo draze zaplatit hodně lidí. Kamenný památník v podobě sedmiramenného svícnu se tyčil k nebi a po naší levé ruce se rozkládalo krematorium. Byl to děsivý pohled. Mnoho hrobů. Některé s označením, některé bez něj.

Exkurze se s námi účastnily paní učitelky Štindlová a Říhová. Návštěva Terezína se uskutečnila také jako součást celoškolního projektu Jean Monnet, proto jsme zkoumali téma ochrany lidských práv a roli Evropské unie v této oblasti. Během celého dne jsme nabyli spousty zkušeností a myslím, že do některých z nás se místní pochmurná nálada doslova otiskla. Překvapila nás ještě jedna věc – fakt, že jsme v Malé pevnosti pořídili vstupenku, se kterou jsme pak mohli projít všechny zajímavé budovy, nás doslova ohromil. Ačkoli byl Terezín postaven Josefem II., naše exkurze se zabývala spíše postavením Terezína v moderní historii. Když řeknu, že si odsud každý odnesl nějaký temný zážitek, budu mluvit za všechny. Cestu zpátky jsme zvládli bez zastávek. Do Velkého Meziříčí jsme se vrátili v 19:03 SEČ.

Jan Boháč, Matouš Jurek

5. května 2026 – den návštěvy v Kutné Hoře

Také letošní sekundáni se po 7. hodině ranní nalodili do autobusu, aby se vydali vstříc skvostu mezi českými středověkými městy. Cílem výpravy bylo prozkoumat celkový ráz Kutné Hory a přesvědčit se, zda jsou kulisy historické akční hry Kingdom Come: Deliverance 2 realistické. Žáci hodlali zhlédnout chrám sv. Barbory, Vlašský dvůr a České muzeum stříbra – především samotné důlní dílo.

Všechna navštívená místa zkoumali z různých hledisek (jejich úlohu v minulosti, účel a stav v dnešní době). Exkurze se uskutečnila také jako součást celoškolního projektu Jean Monnet, proto jsme zkoumali podíl Evropské unie na péči o důležité evropské památky a celkově o kulturní dědictví.

Celý den nás provázel kolega Mgr. Ivan Bauer (učitel, organizátor, autor knížek pro děti i her s historickou tematikou). Dokázal sekundánům Kutnou Horu představit zajímavým způsobem – chvíli zdvihali hlavy ke klenbám, aby je následně sklonili k podlaze z mušlovky. Propojoval poznatky z různých předmětů, upozorňoval na detaily, nabádal je, ať se rozhlížejí kolem sebe a dávají si věci do souvislostí. Velmi brzo si získal důvěru a žáci ho „ostřelovali“ dotazy různého druhu. Došlo i na hru v historickém centru města. Všichni ji zvládli, nikdo se neztratil! Důkazem toho, že se sekundánům v Kutné Hoře líbilo, byl i fakt, že jsme odjížděli téměř o hodinu později, než bylo v plánu, protože najednou nikdo nespěchal domů…

Barbora Štindlová

Na prahu novověku (500. výročí bitvy u Moháče)

Kdo prošel nižšími ročníky GVM, a nezaznamenal Dějepravné soutěžení, jako by na gymnáziu ani nebyl :-)! Už 20 let totiž pořádá Muzeum Vysočiny Třebíč jednokolovou soutěž pro 4–6členné týmy milovníků historie. A stalo se za tu dobu jen 2x, že se porovnávání sil naši terciáni a kvartáni neúčastnili. I tentokrát tedy vyrazili Géniové Velké Mysli (Honza Boháč, Kája Doleželová, Klárka Chlubnová, Matouš Jurek, Standa Voborný) a Garda vítězného meče (Michal Badalík, Dita Hamplová, Kristián Fischer, Matěj Mička, Anička Tučková, Anička Tvarůžková) do areálu třebíčského zámku, aby poměřili vlastní paměť, schopnost improvizace, důvtip, koordinaci pohybů, postřeh nebo třeba výřečnost s dalšími 23 týmy z gymnázií i základních škol v okolí. Letošní novinkou byly 3 úkoly, které mohli účastníci zvládnout v průběhu několika týdnů před soutěží a které jim přinesly další body. Nakonec bylo po třech hodinách běhání, přemýšlení a zábavy jasno. Terciáni obsadili 3. místo se 186 body, kvartáni 2. místo (189 bodů), přičemž je od příčky nejvyšší dělil jediný bod! S radostí jsme mohli konstatovat, že opět potvrzujeme dobrou formu.

Velkou pochvalu od organizátorů dostala i třetí skupinka našich studentů. Šestice kvintánů (minulých vítězů) připravovala jedno ze stanovišť. Každý, kdo k nim pod stromy přišel, potkal Smutnou dívku a musel zjistit, co ji trápí. Nestačilo se jednoduše zeptat, protože dívka byla z ciziny, tudíž mluvila jiným jazykem. A právě řeči používané v habsburské monarchii 16. století byly předmětem zájmu na zastávce č. 9. Padala slova italská, španělská, latinská, maďarská, … k nejzapeklitějším dotazům patřilo vysvětlení pojmu Iingua franca aj.

Když úderem poledne soutěž končila, nebylo pochyb, že se 4. května 2026 každý z účastníků něco dozvěděl. Ať už o historii, nebo sám o sobě.

Studenti opět vyjeli do divadla

Jímavé osudy Jeana Valjeana a dalších postav muzikálového zpracování proslulého románu Victora Huga Bídníci přivedly v úterý 17. 2. studenty kvarty a prvního a druhého ročníku vyššího gymnázia na hudební scénu Městského divadla v Brně.

Téměř tříhodinový muzikál přenesl diváky do Francie první poloviny devatenáctého století. Proslulé melodie daly vyniknout skvělým pěveckým výkonům herců a také orchestru. Studenty také zaujala práce se scénou. Muzikál stejně jako románová předloha kladou důraz na základní hodnoty jak individuálního lidského života, tak celé komunity – svobodu, lásku, spravedlnost, důstojnost, laskavost a obětavost, jež svádí boj s předsudky, bídou, nespravedlností, pýchou, lží a zotročováním. V některých momentech se divák neubránil srovnání se stavem dnešního světa.

Studenti si představení užili a snad je přivedlo nejen k poznání principů romantismu v literatuře, ale také k zamyšlení nad hodnotami, které by měly být cenné i dnes.

Dagmar Handová

Latina žije!

Ve čtvrtek 6. 11. 2025 v odpoledním čase proběhla v prostorách gymnázia přednáška pro veřejnost o latinském jazyce. Učitelka této školy Dagmar Handová Navrátilová představila latinu jako jazyk, který prochází vývojem od svého počátku v 7. stol. př. n. l. až po dnešek. Latina je totiž stále oficiálním jazykem Městského státu Vatikán, kde sídlí papež, a tedy jazykem katolické církve, ale existují i nadšenci, kteří latinou i dnes mluví a píší pro radost a udržují ji tak stále naživu, ačkoli se tento jazyk tradičně počítá mezi mrtvé.

Posluchači mohli porovnat výslovnost starověké a středověké latiny, připomenout si různá slova v našem běžném slovníku, jež však mají latinský původ, seznámit se s přehledem gramatiky latinského jazyka, zaposlouchat se do latinských písní, ale také se naučit základní latinské konverzační fráze. Zbyl rovněž prostor pro dotazy a postřehy publika.

Naše škola nabídne zájemcům o tento jazyk kurz Latina převážně nevážně v únoru. Kurz bude určen všem bez ohledu na to, zda se s latinou už někdy v životě setkali, tedy i naprostým laikům a začátečníkům. Cílem kurzu není naučit se latinský jazyk (to v 4-5 lekcích ani není možné), ale podat základní všeobecný přehled o jazyce, představit zábavnou formou vybrané záležitosti z antických, středověkých a současných reálií a kultury a také připomenout vlivy latinské kultury na současnost. Přesný termín jednotlivých setkání bude včas zveřejněn na webových stránkách gymnázia.

Náš poslední společný výlet, tentokrát do Polska

Ve dnech 6. až 8. října 2025 jsme se my, třída 8. A, a naše paralelní třída 4. C, vydali na exkurzi do Polska. Odjížděli jsme v pondělí ráno. Po několika hodinách jízdy jsme dorazili do Osvětimi. Už samotný příjezd do tohoto města působil velmi tíživě, a to ještě více po prohlídce koncentračního tábora. Prohlídky různých částí tábora nám zabraly hodně času, a tak byl už nejvyšší čas vyrazit na ubytování.

Druhý den měl příjemnější tematiku. Po snídani jsme se vydali do centra Krakova, kde jsme měli možnost prohlédnout si mnoho historických památek, náměstí i historický hrad Wawel. Vše bylo nádherné. Den jsme zakončili procházkou židovskou čtvrtí Kazimierz, návštěvou synagogy a závěrečným rozchodem v obchodním centru. Po náročném programu jsme se těšili zpět do stejného hotelu na odpočinek.

Ve středu, po snídani (s drobným zpožděním některých studentů ????), jsme odjeli do blízké Věličky. Navštívili jsme jeden z nejstarších solných dolů v Evropě. Okruh měřil 2,5 km, a dostali jsme se až do 135metrové hloubky. Vělička je zapsána na seznamu UNESCO, což není žádné překvapení – je to opravdu úchvatné místo. Po prohlídce solného dolu jsme měli rozchod, během kterého jsme si mohli vychutnat polské speciality.

Následně jsme vyrazili na cestu zpět domů. Tento zážitek byl krásným zakončením našich společných výletů.

Kateřina Trojanová (8. A)

Koncert Pěveckého sboru GVM

Pěvecký sbor Gymnázia Velké Meziříčí uspořádal ve čtvrtek 16. října 2025 v 16 hodin koncert v aule své alma mater. A pro slušně zaplněný sál připravil velmi pestrý program.

Více na webu Velkomeziříčsko - Koncert na gymnáziu přinesl průřez hudebními žánry

Studentské volby na GVM

17. a 18. září 2025 jsme u nás na GVM uspořádali Studentské parlamentní volby. Jedná se o akci, kterou již tradičně organizuje nezisková organizace Člověk v tísni v rámci svého projektu Jeden svět na školách. Každý z nás, kdo již oslavil patnácté narozeniny, si mohl vyzkoušet, jaké to je jít za plentu a do urny vhodit lístek se svým názorem. Průběh je velice podobný, téměř identický, jako ve volbách skutečných – vybírali jsme z 26 politických stran a hnutí a aula vypadala jako opravdová volební místnost. Dostavilo se celkem 142 studentů. Tyto volby pro nás byly skvělou zkušeností.

Níže si můžete prohlédnout celkové výsledky hlasování na gymnáziích, SOŠ a SOU v celé České republice.

Výsledky studentských voleb - JSNS

 Aneta Voborná, 6. A, členka studentské volební komise na GVM