Světla, zima a horká čokoláda. Vánoce v Kanadě očima studentky gymnázia.

Je začátek listopadu a lidé si už přejí „Merry Christmas!“. Zatímco v Česku se vánoční atmosféra objevuje až s prosincem, v Kanadě se začínají připomínat Vánoce dříve a ve velkém. Za oceánem se s námi nemohou rovnat ve vánočních tradicích – lití olova ani lodičky ze skořápek jsem v Kanadě nenašla –, přesto mám pocit, že silnější vánoční náladu jsem ještě nezažila.

Prsty mě bolí a kolena se mi skoro třesou zimou, ale nechci si stěžovat. Před sebou vidím Santu Clause a paní Clausovou, s mojí hostitelskou sestrou z Brazílie se na sebe usmíváme. Poté stojíme frontu na perníček a horkou čokoládu, kterou vydává moje kamarádka zdarma.

S kelímkem v ruce procházím historickou vesnici v Sherbooku, kterou jsem se spolužáky pomohla vyzdobit, a tají se mi dech. Brzy potkáváme promrzlou Anie ze Španělska a Emu z Itálie. Čas si krátíme chozením po vesnici a pořizováním fotek. Čekáme na hlavní okamžik večera – rozsvěcování stromečku. Lidé se srocují a okolo nás se rozsvěcují svíčky. Ptáme se místních, kde je rozdávají. Kousek od nás je paní s plnou bednou a zapalovačem. Neváháme a každá si jednu bereme.

Naši kanadští kamarádi jsou tady dneska jako dobrovolníci.  Gabe je oblečený za Frostyho (živého sněhuláka z americké písničky) a Kinston za Rudolfa (jednoho ze Santových sobů). Nesmí chybět ani Grinch, v kterého se proměnil Max. Všichni tři jsou úplně promrzlí.

Zbývá jen několik minut, než začneme odpočítávat. Tři… dva… jedna… – a stromeček je rozsvícený. Vzpomněla jsem si, jak bych pozorovala rozsvěcování stromečku v Česku, a stýská se mi po domově. Smutek mě naštěstí brzy přejde. Procházíme rozsvícenou a ozdobenou vesničku a zpíváme si vánoční koledy. Lidé se scházejí podruhé a já se dozvídám, že proběhne ohňostroj. Pozoruji jednu rachejtli za druhou. Připomíná mi to ohňostroj na Nový rok v Netíně. Vánoce v Kanadě jsou krásné, ale už se těším, až budu příští rok zase v České republice s rodinou. Krocan s nádivkou se nemůže kaprovi a bramborovému salátu rovnat.

Ptám se Any, jak se jí akce líbí. „Vesnice v Sherbrooku mi přináší hodně speciální zážitek. Působí tu komunita, jakou jsem ještě nezažila. Všichni jsou sice promrzlí, ale na náladě to neubírá. Každý se podílel na vytvoření vánoční atmosféry a lidé si opravdu užívají, že spolu mohou trávit čas,“ říká.

I tisíce kilometrů od domova tak zůstávají Vánoce hlavně svátky radosti a pospolitosti s ostatními lidmi.

Gabriela Němcová, 3. C, t. č. na studijním programu v Kanadě