Sníh, hory a parta, která držela pohromadě

Ve dnech 18. až 23. ledna 2026 jsme se my, studenti tříd 5. A a 1. C Gymnázia ve Velkém Meziříčí, vydali na tradiční lyžařský kurz do Karlova pod Pradědem, kde jsme byli ubytovaní v penzionu Praděd.

Hlavním vedoucím celého lyžáku byl pan učitel Lukáš Dočkal, jehož tým tvořili další učitelé – instruktoři a samozřejmě i zdravotník.

Po příjezdu jsme byli rozděleni do družstev podle úrovně našich lyžařských schopností a na své si přišli i snowboarďáci.

Každý den od devíti hodin jsme vyráželi na svahy, kde jsme využili prakticky všechny lyžařské tratě v areálu. Sjezdovky byly místy lehce namrzlé, ale to nás rozhodně nezastavilo. Kromě sjezdového lyžování jsme si vyzkoušeli i běžky, a to byl teprve zážitek.

Hned druhý den jsme totiž podnikli běžkařský výlet k vyhlídkové věži Nová Ves, což byl pro mnohé první delší běžkařský zátah. Pády, ztráta správného směru přes polovinu výpravy ve tmě jenom s čelovkami na hlavách, led, jízda z kopce dolů i nahoru, ale šťastný návrat všech…

Jak se říká: třetí den bývá pro lyžaře nejkritičtější. Proto jsme raději v úterý vyrazili na pěší výlet do Malé Morávky, kde jsme dokoupili zásoby jídla a cukru. Ale abychom o lyžování v ten den nepřišli, měli jsme možnost jít na večerní lyžování, což byl určitě nejen pro mě, ale i pro všechny ostatní opravdu velký zážitek.

Vrchol celého kurzu přišel v závěru — výlet na běžkách na samotný Praděd. Tříkilometrová cesta tam a zpět nabídla krásné výhledy, spoustu sněhu a tím pádem běžkování v krásně upravené stopě na měkkém sněhu. Někteří jedinci se rozhodli, že jim to nestačí, a přidali si ještě 2,5 kilometru na Švýcárnu. Proč si nedat trochu víc do těla, proč se nezničit o něco více, ne? :-)

Naštěstí jsme energii po celý kurz pravidelně doplňovali dobrým jídlem. Velkým plusem byl také skibar U Ježka, který se nacházel hned naproti ubytování, kam jsme někteří i zavítali na nějaké to občerstvení navíc.

Večery patřily zábavě na pokojích a ve čtvrtek jsme si užili i společenský večer, na který za námi dorazili legendární Kentauři, hudební skupina, která sem za výpravou z GVM přijíždí už několik let. Z tohoto večera si silnou vzpomínku odnesli naprosto všichni, protože Kentauři dali prostor i nám, studentům, zaangažovat se a vystoupit s kytarami a basou. Ani chvíli jsme neváhali a utvořili jsme si takový malý soubor, se kterým jsme odehráli pár písniček. Bylo to fajn zpestření večera a já osobně si to moc užil.

Přestože jsme domů odjížděli unavení, vyčerpaní a s lehce bolavými svaly, všichni jsme se shodli, že to stálo za to. Zkrátka to byl lyžák, na který se bude ještě dlouho vzpomínat.

Matyáš Doubek, 5. A