Vzácná a zajímavá návštěva

Naše škola měla tu čest přivítat v pátek 25. 9. 2026 návštěvu z USA. Třídy 5. A, 6. A, 1. C a 2. C zažily velmi zajímavou besedu s pamětnicí Ann Altman.

Ann je dcera československých rodičů, kteří uprchli před nacismem do Anglie. Její rodina pocházela ze Znojma, ale postupně se stěhovala mimo jiné také do Velkého Meziříčí, odkud pak někteří z nich odešli do Třebíče na vlak do koncentračního tábora.

Ann studovala na Cambridgeské univerzitě molekulární biofyziku a na Yaleově univerzitě biochemii. Provdala se za chemika Sydneyho Altmana, který v roce 1989 získal s kolegou Nobelovu cenu za práci na katalytických vlastnostech RNA. Během výchovy dvou dětí Ann pokračovala ve výzkumu na Yale, kde při práci s buňkami melanomu objevila novou reakci v biosyntéze melaninu.

Své rodinné historii se začala věnovat až v důchodovém věku a nyní intenzivně podporuje vznik Mehrinu – Moravského židovského muzea v Brně. V září 2026 společně s muzeem vydala knížku rodinných memoárů (Ne)dokonalé vzpomínky aneb Jak jsem odpustila své matce.

Po krátkém úvodu Martina Štindla v češtině následovala přednáška Ann v angličtině a po jejím ukončení jsme měli možnost pokládat jakékoliv otázky ohledně historie její rodiny, ale i jejího života.

Anna Tučková 5. A

Výlet do Polska – tři dny, na které jen tak nezapomeneme

Ve dnech 14. až 16. září 2026 jsme se my, třídy 4. C a 8. A, zúčastnily exkurze do Polska. Postupně jsme navštívili solný důl Wieliczka, Krakov a Osvětim. Velké Meziříčí jsme opouštěli v pondělí v 7 hodin ráno. Kromě našich učitelů nás doprovázela velice milá a vtipná paní průvodkyně, která se řídila heslem: „Udělej to kratší, budou tě mít radši.” Přesto nám ale celou dobu předávala mnoho zajímavých tipů a informací. Po více než 4 hodinách jízdy jsme byli u cíle.

Více v článku Výlet do Polska – tři dny, na které jen tak nezapomeneme (695 KB)

Kvartáni šli po stopách druhého odboje

Dne 20. 5. 2026 se naše třída 4. A vydala autobusem do Prahy po stopách druhé světové války. Po trošku delší cestě jsme vystoupili na Resslově ulici, kde byl náš první cíl, a to pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje. Podívali jsme se jak do kostela samotného, tak hlavně do krypty, kde přišli o život spolu s dalšími také atentátníci Jan Kubiš a Jozef Gabčík.  

Poté naše cesta vedla do Petschkova paláce, který byl za druhé světové války sídlem tajné státní policie – gestapa. V tzv. Pečkárně nás čekal výklad o historii Protektorátu Čechy a Morava i samotné budovy. Hlavní část výkladu byla spojená s prohlídkou suterénu, kde za války probíhaly výslechy zatčených českých odbojářů a jiných vězňů. Prohlédli jsme si tehdejší mučicí nástroje a techniky, viděli jsme, jak se dá například z telefonní budky udělat zadržovací cela. 

Pak už byl před námi všemi očekávaný rozchod na Václavském náměstí, během kterého jsme načerpali sílu na další program.

Jako poslední zastávka nás čekaly Panenské Břežany, kde jsme se dovzdělali v problematice operace Anthropoid. Navštívili jsme expozici týkající se odboje a historie protektorátu. Někteří se prostřednictvím virtuální reality ocitli přímo na místě atentátu na Heydricha, a to v pozicích pozorovatele, atentátníka, samotného Heydricha nebo jeho řidiče. Poslední naší aktivitou byl badatelský program, během kterého jsme z různých historických dokumentů, článků novin, fotek a úředních záznamů měli zjistit co nejvíce informací o odbojáři Janu Purkytovi.  Na závěr jsme tak rozkryli zajímavý příběh jednoho z členů československého odboje.

Anna Tučková, 4. A

Od Bible kralické po Slovanskou epopej

Naše školní exkurze začala v Kralicích nad Oslavou, kde jsme se vrátili do 16. století, do doby tiskárny slavné Bible kralické. Šlo o první český překlad z původních jazyků – z hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny. Paní průvodkyně nám s nadšením líčila detaily starého tiskařského řemesla. Velmi nás překvapilo, že se při tisku Bible do inkoustu kdysi přidávala hovězí krev a na nanášení barvy se používaly tiskařské tampony ze psí kůže.

Ponurou atmosféru posléze navodila návštěva sklepení, kde se nachází obal rakve jednoho z bývalých majitelů kralické tvrze, jehož náhrobek jsme mohli vidět v původně románském kostele sv. Martina, kde prohlídka končila.

Poté jsme se přesunuli na zámek v Náměšti nad Oslavou. Tam nás velmi zaujaly velkolepé tapisérie. Obdivovali jsme umění a trpělivost tkadlen. Dozvěděli jsme se totiž, že utkat jeden takový kus trvá až několik let. Kromě dalších řeckých motivů paní průvodkyně upozornila na příběh tkadleny Arachné, kterou bohyně Athéna proměnila v pavouka. Bylo zajímavé vidět v historickém umění námět, který v mnoha lidech vzbuzuje strach i dnes.

Vrcholem výletu se stal zámek v Moravském Krumlově. Vidět Slovanskou epopej naživo je úplně něco jiného než v učebnici. Všechny nás ohromilo, jak jsou plátna gigantická, a co všechno na nich Alfons Mucha dokázal zachytit. Tato speciální pevná plátna, která se původně měla používat jako lodní plachty, nechal mistr vyrobit v Bruselu. Zajímavostí je, že se na ně nemalovalo klasicky olejem, ale vaječnou temperou, aby barvy nepraskaly.

Byl to dlouhý den, ale tyto zážitky za to rozhodně stály.

Simona Požárová

Naše exkurze do Terezína

Od gymnázia jsme vyjeli 13. 5. 2026 v 7:00. Čekala nás dlouhá cesta po dálnici. Po několika efektivně strávených hodinách v útrobách autobusu jsme se konečně dostali ven. Objevili jsme se na „spojnici“ mezi ghettem a Malou pevností. Nejprve jsme zamířili do Malé pevnosti, kde jsme měli prohlídku s velice temperamentní paní průvodkyní. Zhlédli jsme například celu Gavrila Principa nebo také 4. dostavěný blok určený pro ženy, ve kterém byla instalována výstava o přeživších, již Terezínem prošli. Průvodkyně nám sdělila spoustu informací o všedním i nevšedním životě vězňů.

Po návštěvě Malé pevnosti jsme se ladným krokem tanečním přesunuli do Terezína. Zde nám byl dán polední rozchod se srazem v 13:50 před Muzeem ghetta.

Ve smluveném čase jsme se potkali před budovou. Zde jsme zhlédli dokumentární film i s krátkou ukázkou autentické propagandy, kterou použili nacisté na „oklamání nepřítele“ – konkrétně tedy delegaci Červeného kříže. Poté jsme měli půlhodinový rozchod v rámci muzea, ve kterém jsme si mohli prohlédnout zdejší stálou výstavu. Zajímavá byla ohleduplnost zřizovatelů muzea, jelikož zde byly nejen popisky v češtině, němčině a angličtině, ale i v hebrejštině. Po návštěvě muzea jsme dumali nad tím, jestli půjdeme rovnou na hřbitov, nebo zda ještě navštívíme Magdeburská kasárna. Rozhodlo se, šli jsme do kasáren.

Zde jsme viděli práce Židů z ghetta. Byly to výtvory nejen literární, ale i hudební a výtvarné. Po návštěvě této expozice jsme se přesunuli na hřbitov. Prošli jsme mimo jiné kolem kolejí spojujících nedaleké městečko Bohušovice nad Ohří s Terezínem. 

Poté se nám naskytl pohled, za který muselo draze zaplatit hodně lidí. Kamenný památník v podobě sedmiramenného svícnu se tyčil k nebi a po naší levé ruce se rozkládalo krematorium. Byl to děsivý pohled. Mnoho hrobů. Některé s označením, některé bez něj.

Exkurze se s námi účastnily paní učitelky Štindlová a Říhová. Návštěva Terezína se uskutečnila také jako součást celoškolního projektu Jean Monnet, proto jsme zkoumali téma ochrany lidských práv a roli Evropské unie v této oblasti. Během celého dne jsme nabyli spousty zkušeností a myslím, že do některých z nás se místní pochmurná nálada doslova otiskla. Překvapila nás ještě jedna věc – fakt, že jsme v Malé pevnosti pořídili vstupenku, se kterou jsme pak mohli projít všechny zajímavé budovy, nás doslova ohromil. Ačkoli byl Terezín postaven Josefem II., naše exkurze se zabývala spíše postavením Terezína v moderní historii. Když řeknu, že si odsud každý odnesl nějaký temný zážitek, budu mluvit za všechny. Cestu zpátky jsme zvládli bez zastávek. Do Velkého Meziříčí jsme se vrátili v 19:03 SEČ.

Jan Boháč, Matouš Jurek

5. května 2026 – den návštěvy v Kutné Hoře

Také letošní sekundáni se po 7. hodině ranní nalodili do autobusu, aby se vydali vstříc skvostu mezi českými středověkými městy. Cílem výpravy bylo prozkoumat celkový ráz Kutné Hory a přesvědčit se, zda jsou kulisy historické akční hry Kingdom Come: Deliverance 2 realistické. Žáci hodlali zhlédnout chrám sv. Barbory, Vlašský dvůr a České muzeum stříbra – především samotné důlní dílo.

Všechna navštívená místa zkoumali z různých hledisek (jejich úlohu v minulosti, účel a stav v dnešní době). Exkurze se uskutečnila také jako součást celoškolního projektu Jean Monnet, proto jsme zkoumali podíl Evropské unie na péči o důležité evropské památky a celkově o kulturní dědictví.

Celý den nás provázel kolega Mgr. Ivan Bauer (učitel, organizátor, autor knížek pro děti i her s historickou tematikou). Dokázal sekundánům Kutnou Horu představit zajímavým způsobem – chvíli zdvihali hlavy ke klenbám, aby je následně sklonili k podlaze z mušlovky. Propojoval poznatky z různých předmětů, upozorňoval na detaily, nabádal je, ať se rozhlížejí kolem sebe a dávají si věci do souvislostí. Velmi brzo si získal důvěru a žáci ho „ostřelovali“ dotazy různého druhu. Došlo i na hru v historickém centru města. Všichni ji zvládli, nikdo se neztratil! Důkazem toho, že se sekundánům v Kutné Hoře líbilo, byl i fakt, že jsme odjížděli téměř o hodinu později, než bylo v plánu, protože najednou nikdo nespěchal domů…

Barbora Štindlová

Na prahu novověku (500. výročí bitvy u Moháče)

Kdo prošel nižšími ročníky GVM, a nezaznamenal Dějepravné soutěžení, jako by na gymnáziu ani nebyl :-)! Už 20 let totiž pořádá Muzeum Vysočiny Třebíč jednokolovou soutěž pro 4–6členné týmy milovníků historie. A stalo se za tu dobu jen 2x, že se porovnávání sil naši terciáni a kvartáni neúčastnili. I tentokrát tedy vyrazili Géniové Velké Mysli (Honza Boháč, Kája Doleželová, Klárka Chlubnová, Matouš Jurek, Standa Voborný) a Garda vítězného meče (Michal Badalík, Dita Hamplová, Kristián Fischer, Matěj Mička, Anička Tučková, Anička Tvarůžková) do areálu třebíčského zámku, aby poměřili vlastní paměť, schopnost improvizace, důvtip, koordinaci pohybů, postřeh nebo třeba výřečnost s dalšími 23 týmy z gymnázií i základních škol v okolí. Letošní novinkou byly 3 úkoly, které mohli účastníci zvládnout v průběhu několika týdnů před soutěží a které jim přinesly další body. Nakonec bylo po třech hodinách běhání, přemýšlení a zábavy jasno. Terciáni obsadili 3. místo se 186 body, kvartáni 2. místo (189 bodů), přičemž je od příčky nejvyšší dělil jediný bod! S radostí jsme mohli konstatovat, že opět potvrzujeme dobrou formu.

Velkou pochvalu od organizátorů dostala i třetí skupinka našich studentů. Šestice kvintánů (minulých vítězů) připravovala jedno ze stanovišť. Každý, kdo k nim pod stromy přišel, potkal Smutnou dívku a musel zjistit, co ji trápí. Nestačilo se jednoduše zeptat, protože dívka byla z ciziny, tudíž mluvila jiným jazykem. A právě řeči používané v habsburské monarchii 16. století byly předmětem zájmu na zastávce č. 9. Padala slova italská, španělská, latinská, maďarská, … k nejzapeklitějším dotazům patřilo vysvětlení pojmu Iingua franca aj.

Když úderem poledne soutěž končila, nebylo pochyb, že se 4. května 2026 každý z účastníků něco dozvěděl. Ať už o historii, nebo sám o sobě.

Náš poslední společný výlet, tentokrát do Polska

Ve dnech 6. až 8. října 2025 jsme se my, třída 8. A, a naše paralelní třída 4. C, vydali na exkurzi do Polska. Odjížděli jsme v pondělí ráno. Po několika hodinách jízdy jsme dorazili do Osvětimi. Už samotný příjezd do tohoto města působil velmi tíživě, a to ještě více po prohlídce koncentračního tábora. Prohlídky různých částí tábora nám zabraly hodně času, a tak byl už nejvyšší čas vyrazit na ubytování.

Druhý den měl příjemnější tematiku. Po snídani jsme se vydali do centra Krakova, kde jsme měli možnost prohlédnout si mnoho historických památek, náměstí i historický hrad Wawel. Vše bylo nádherné. Den jsme zakončili procházkou židovskou čtvrtí Kazimierz, návštěvou synagogy a závěrečným rozchodem v obchodním centru. Po náročném programu jsme se těšili zpět do stejného hotelu na odpočinek.

Ve středu, po snídani (s drobným zpožděním některých studentů ????), jsme odjeli do blízké Věličky. Navštívili jsme jeden z nejstarších solných dolů v Evropě. Okruh měřil 2,5 km, a dostali jsme se až do 135metrové hloubky. Vělička je zapsána na seznamu UNESCO, což není žádné překvapení – je to opravdu úchvatné místo. Po prohlídce solného dolu jsme měli rozchod, během kterého jsme si mohli vychutnat polské speciality.

Následně jsme vyrazili na cestu zpět domů. Tento zážitek byl krásným zakončením našich společných výletů.

Kateřina Trojanová (8. A)

Třída 1. C prozkoumala město

Třída 1. C se 17. června 2025 vypravila na poznávací exkurzi Velkého Meziříčí, pro mnohé tedy rodného města. Svou prohlídku jsme započali v zámeckém parku, kde jsme se dozvěděli informace o historii založení města, a naším úkolem bylo zpracovat krátkou scénku na téma nějaké pověsti z Velkého Meziříčí, Velké Bíteše a okolí. Všem skupinám se scénka vydařila a všichni jsme se pobavili. Zastavili jsme se i u rodného domu Františky Stránecké.

Následně jsme se přesunuli na náměstí, kde byl naší první zastávkou kostel sv. Mikuláše. Kostelem nás provedla paní učitelka Nedomová, která nám zpestřila prohlídku hrou na varhany. Také jsme vystoupali na věž kostela, odkud byl za panujícího slunečného počasí moc hezký výhled na město.

Po krátké pauze na oběd jsme v poznávací procházce pokračovali. Pozastavili jsme se u městské radnice, Obecníku, na kterém můžeme pozorovat sgrafita z období renesance, u sochy sv. Jana Nepomuckého a u kašny sv. Floriána. Zdrželi jsem se i u luteránského gymnázia a následně u katovny.

Jednou ze zastávek byla služebna městská policie, kde je vystaven obraz velkomeziříčské rodačky Zdenky Vorlové-Vlčkové. Na obraze z let 1938/39 je pohled na město z Čechových sadů. Jak jsme viděli a srovnali s dnešní podobou města, mnohé věci se od těch zachycených na obraze změnily a mnohé rovněž přibyly.

Svou prohlídku jsme zakončili na hřbitově na Moráni, kde jsme si pověděli o lidech, kteří jsou na tomto místě pochováni a svou činností se nesmazatelně zapsali do historie města.

Celá exkurze se nám moc líbila, měli jsme hezké počasí a věřím, že ve Velkém Meziříčí máme stále co objevovat.

Kateřina Kůpová, 1. C

Po stopách Bible kralické

Dne 19. června 2025 jsme se s naší třídou 5. A vydali do Kralic nad Oslavou, kde jsme se v místním kostelíku seznámili s historií jednoty bratrské a s dílem, na kterém se jednota bratrská významně podílela – s Biblí kralickou. S paní průvodkyní jsme se podívali do již zmíněného kostela, který se stal kaplí církevních bratrů, ale také jsme viděli tiskařský lis a proces, jak byla Bible kralická tištěna.

Naší další zastávkou byla Náměšť nad Oslavou, kde jsme šli na komentovanou prohlídku místního zámku, který býval letním sídlem bývalého prezidenta Edvarda Beneše. Během prohlídky jsme si mohli prohlédnout zámeckou kapli, různé sály, ale i několik tapiserií a uměleckých děl. Na závěr jsme se velmi krátce prošli zámeckým parkem a zamířili do Moravského Krumlova, kde jsme měli v místním zámku komentovanou prohlídku Slovanské epopeje od českého malíře Alfonse Muchy.

Anna Antošová 5. A