Třída 2. C objevovala krásy Velkého Meziříčí

Ve čtvrtek 12. června 2025 se třída 2. C zúčastnila vzdělávací a zároveň velmi příjemné exkurze po městě Velké Meziříčí. Celý den byl plný poznávání historie, kultury, ale i zábavných aktivit a všichni si ho moc užili.

Exkurze začala na zámku ve Velkém Meziříčí, kde jsme si prohlédli nádherné historické fresky a další zajímavosti, které nám přiblížily život v minulých staletích. Součástí prohlídky byla také dočasná výstava obrazů Antonína Kanty, kde nás obzvlášť zaujaly detailně rýsované kresby.

Po návštěvě zámku jsme se přesunuli do přilehlého parku, kde nás čekal menší vědomostní úkol zaměřený na literaturu a historii. Tato aktivita nám pomohla upevnit si znalosti zábavnou formou a zároveň si užít krásné venkovní prostředí.

Další zastávkou se stalo náměstí, kde jsme měli možnost poznat důležité kulturní památky města. Zaujal nás zejména kostel, budova luteránského gymnázia a také městská radnice. Celé centrum působilo velmi malebně a příjemně.

Nejlepší částí celého dne byla návštěva kostelní věže. Výstup byl sice náročný, ale odměnou nám byl nádherný výhled na velkou část města umocněný příjemným počasím. Pohled z ochozu věže byl pro celou třídu nejsilnějším zážitkem celého dne.

Historickou Dolní bránou jsme se přemístili do prostoru za řekou, kde jsme se zastavili u bývalé katovny a také vily patřící rodině Jelínkových.

Na závěr jsme se vydali k synagogám, kde jsme si povídali o židovské komunitě a kultuře v našem městě. Pak jsme zavítali na hřbitov na Moráni, který nám připomněl důležitost historie a paměti místních obyvatel.

Celá exkurze proběhla v příjemné atmosféře, dozvěděli jsme se spoustu nových a zajímavých informací a zároveň jsme si užili společný čas mimo školní lavice. 

Lucie Doleželová, 2. C

První pondělí v červnu = Dějeprava v Třebíči

Po loňské nechtěné prodlevě se studenti GVM opět připojili k soutěžícím, které baví dějepis, ale nechtějí při jeho poznávání jen sedět u „zábavných“ videí, dokumentárních i hraných filmů, map či publikací. Jsou to ti, již atmosféru 1. poloviny 13. století chtějí raději zažít na vlastní kůži. Letošní 19. ročník soutěže nesl název Ze dřeva kámen povstane a žáky zavedl do středověkých měst, hradů, tvrzí, tržišť, klášterů nebo i katovny. Konkurence mezi soutěžními týmy byla veliká a motivace zvítězit u všech 22 družstev stejně silná. Od 9.00 do zaznění poledních zvonů obíhali žáci nižšího stupně gymnázií i příslušných tříd ZŠ z Třebíče, Moravských Budějovic, Žďáru nad Sázavou, Velkého Meziříčí, Brtnice a dalších škol 24 stanovišť a plnili zde úkoly. Veršovalo se, rýžovalo zlato, žonglovalo, tkalo, poznávaly se byliny, dokonce se hrály i hazardní hry. To vše s velikým nasazením, soustředěním, ale i s radostí.

Obě naše družstva terciánské: Garda vládnoucího meče (Michael Badalík, Dita Hamplová, Kristián Fischer, Matěj Mička, Anna Tučková, Anna Tvarůžková) i kvartánské: Géniové von Medřič (Matyáš Doubek, Vendula Hudcová, Nela Jarušková, Eliška Vávrová, Anna Voborná, Aneta Voborná) neponechala nic náhodě. Soutěžící vydrželi se silami až do úplného konce, byli zruční, důvtipní a velmi milí. Proto si také vysloužili zvláštní ocenění – Diplom pro nejsympatičtější družstvo. Ale nebyla to cena jediná. Oba týmy se umístily na nejvyšších příčkách. Terciáni na 2. místě a kvartáni soutěž vyhráli!

Máme velikou radost a už se těšíme na příští jubilejní ročník.

B. Štindlová a L. Fialková

Diskuze s Dr. Ann M. Altman, Ph.D.

Dne 20. května na GVM zavítala pamětnice Ann Altman, která si pro nás připravila zajímavou přednášku o své židovské rodině nejen za 2. světové války. Diskuzi moderovala historička Mgr. Táňa Klementová z MEHRINu (Moravského židovského muzea, inovativní paměťové instituce), úvodního slova se ujal historik a archivář Mgr. Martin Štindl, Ph.D.

Ann Altman zmínila spojitost nejen s Moravou, odkud její rodina pochází, ale také s Velkým Meziříčím, ze kterého byla část rodiny deportována do Terezína.

Ann Altman se narodila v roce 1947 českým židovským rodičům, kteří před válkou uprchli do Anglie. Ostatní členové rodiny však takové štěstí neměli a zahynuli během holocaustu. Ačkoli se Ann narodila až po válce, rodinné trauma výrazně poznamenalo její život - zejména v komplikovaném vztahu s matkou, která nikdy nedokázala překonat hlubokou nenávist vůči Němcům.

Navzdory těmto okolnostem dokázala Ann vystudovat Cambridge a poté získat doktorát na univerzitě Yale. Dnes se věnuje především své současné rodině, avšak v přednáškách stále uchovává památku na své blízké, kteří během války zahynuli.

Markéta Dvořáková (7. A)

Reakce studentky Veroniky Ouředníčkové (7. A) na besedu s Ann Altman  

Na dopolední přednášku Ann Altman, pamětnice spadající do generace tzv. dětí holokaustu, jsem se těšila už několik dní předem. A byla jsem po právu nadšená. Přednáška na našem gymnáziu se mi dokonce líbila natolik, že jsem si ji šla poslechnout ještě jednou tentýž den večer do Husova domu ve Velkém Meziříčí.   

Bylo fascinující slyšet, kolik silných příběhů paní Altman o své rodině odkryla. Velký dojem na mě udělala její naprostá otevřenost vůči publiku, především při odpovědích na kladené dotazy, kterých rozhodně nebylo málo. Čelit náročným otázkám ohledně holokaustu i osobního života nepochybně vyžaduje nesmírně velkou odvahu.   

V hlavě mi utkvěla spousta Anniných slov včetně těch závěrečných, kdy na položenou otázku, zda v rodině ctili židovské tradice, odpověděla: „Má rodina nikdy nebyla příliš zbožná. Uznávali jsme ale jedno důležité pravidlo: snažit se dělat svět každý den lepším. Této myšlenky se pokouším držet dodnes. Je to nejdůležitější rada, kterou jsem převzala od svých rodičů.”   

S paní Altman jsem měla možnost mluvit i mezi čtyřma očima. Zajímal mě například její postoj jako americké občanky a velmi vzdělané a úspěšné vědkyně na momentální politickou situaci v USA. Ann odpověděla, že oproti některým jejím známým, kteří Ameriku v současnosti opouštějí, ona zůstává, aby se v souladu s radou svých rodičů mohla pokoušet o změnu.   

Jsem vděčná, že jsem tuto inspirující dámu mohla slyšet mluvit hned dvakrát, a doufám, že podobných zajímavých přednášek během svého zbývajícího studia na gymnáziu si vyslechneme co nejvíce.  

Prohlídka archeologických vykopávek ve Velkém Meziříčí

Dne 19. května 2025 jsme se s naší třídou 5. A vydali na prohlídku archeologických vykopávek na náměstí ve Velkém Meziříčí. Návrh k této výpravě vzešel od nás studentů a paní učitelka Štindlová byla tak hodná a akci domluvila, za což jí moc děkujeme. Archeolog Mgr. Šimon Kochan ze společnosti ARCHAIA Brno nám nejdříve povyprávěl, jak doopravdy probíhá práce archeologa v terénu. Dozvěděli jsme se také něco o výzkumu přímo u nás ve městě a o tom, co všechno už za kostelem sv. Mikuláše našli. Dále nás provedl i samotným pracovištěm, ukázal nám sondy a vysvětlil, na základě jakých skutečností se vyvozují závěry zkoumání. Velmi nás všechny nadchla možnost na vlastní oči vidět to, o čem jsme se v září jen teoreticky učili. Zároveň jsme se dozvěděli další detaily o historii města Velké Meziříčí.

Galina Audy, 5. A

Exkurze Kutná Hora

6. 5. 2025 jsme se se třídou 2. A vydali do Kutné Hory. Jely s námi paní učitelka Štindlová a naše třídní, paní učitelka Šoukalová. 

První zastávkou byla katedrála svaté Barbory, před kterou na nás čekal pan průvodce Ivan Bauer. Ten nás prováděl městem po celý den.          

Po přestávce na oběd jsme navštívili také starou mincovnu, kde se razily pražské groše. Odtud jsme vyrazili do dolu, v němž se ve středověku těžilo stříbro. Tam jsme zažili i absolutní tmu, ve které horníci v minulosti mohli být až 12 hodin.

Na konci exkurze jsme zavítali na Vlašský dvůr a nechyběla ani aktivní hra na náměstí, při které jsme plnili otázky vázané na stavby a historii Kutné Hory.  

Komentáře některých z nás:

Standa Voborný: „Mně se nejvíc líbil ten starý pán,“ (pan průvodce) „šlo vidět, že ho dějepis baví a o Kutné Hoře toho ví opravdu hodně.“

Ondra Řezníček: „Nejvíc se mi líbil interiér svaté Barbory, hlavně ty průvodcovy přednášky a možnost dovídat se víc o tamějších rodech.“

Lucka Karmazínová: „Nejlepší bylo lézt v tom podzemí, byl to pro mě jedinečný zážitek.“

Kačka Havránková: „Bavilo mě, jak jsem byla paranoidní, že mě pořád někdo sleduje při té hře na konci.“

Pája Živčic: „Super byla velká černá koule, kterou jsem viděl, jak jsme šli do toho dolu.“

Martin Dobrovolný: „Nejvíc se mi líbila mincovna, protože mám rád staré mince.“

Sepsaly: Michaela Dufková a Gabriela Buršíková z 2. A

Fotky: Michaela Dufková

Promítání filmu Válečný zpravodaj

Dne 14. 4. 2025 jsme se s naší třídou 5. A a s třídou 1. C vydali do kina Dukla v Jihlavě na promítání snímku Válečný zpravodaj (2024, režie: Benjamin Tuček, David Čálek). Film, který jsme zhlédli v rámci Filmového festivalu Jeden svět, pojednává o českém reportérovi Martinu Dorazínovi, jenž dokumentuje válečné dění na Ukrajině. Od října 2022 Martin Dorazín pracuje v pozici stálého zpravodaje Českého rozhlasu na Ukrajině a v únoru 2023 získal  Cenu Ferdinanda Peroutky za mimořádnou zpravodajskou práci nejenom v krizových oblastech. Díky jeho natáčení jsme viděli pobořená města, mrtvou krajinu, život obyčejných lidí dlouhodobě vystavených dopadům války. Nahlédli jsme do zázemí, slyšeli zvuky nedaleké fronty. Reportér také občas hovořil s lidmi, kteří mu celkem ochotně sdělovali své názory. Mluvili třeba o tom, proč odmítají odejít ze zcela zničených míst.

Po zhlédnutí následovala diskuse o filmu, kde zaznívaly zajímavé názory a myšlenky. My jsme si asi nejvíc uvědomili to, jak slova ‚‚válka na Ukrajině‘‘ ztrácejí na významu, nebo spíš na síle. Tento snímek i diskuse nám ale připomněly, co se na válečném území opravdu děje a že je důležité na to nezapomínat, i když nejsme společnost válkou přímo ohrožená.

Simon Kroulík a Petr Nahodil

Tradice čištění kamenů zmizelých

Dne 7. listopadu 2024 se někteří žáci ze 4. C při příležitosti výročí Křišťálové noci podíleli na čištění kamenů zmizelých, tzv. Stolpersteine, na ulici Sokolovská, jež připomínají členy rodiny Müllerových, kteří byli zavraždeni v Treblince a Osvětimi. Gymnázium si vzalo nad těmito kameny patronát, protože dva rodinní příslušníci se řadili mezi absolventy naší školy.

Studenti mosazné tabulky pečlivě vycídili a položili na ně malé kamínky, jak je zvykem těch, kdo vzpomínají.

Dějepisná exkurze do Muzea Vysočiny Jihlava

Poslední den před podzimními prázdninami (pátek 25. 10. 2024) jsme se my, studenti 5. A, vydali na dějepisnou exkurzi do Jihlavy. Navštívili jsme zde Muzeum Vysočiny Jihlava, kde jsme měli domluvený edukační program Staň se muzejníkem a s ním spojenou výstavu Keltové a Germáni na periferii.

Díky tomuto programu jsme si osvěžili nejn to, co už o Keltech víme, ale také jsme se dozvěděli nové a zajímavé informace (jako například, že jejich inovací byly kalhoty) a přiblížili jsme si práci muzejníka a pojmy s tím spojené.

V rámci této výuky jsme si také mohli vyzkoušet střílení z luku, držet různé keltské zbraně (dýku, kopí, meč a štít) a sestavovat rozbité kusy keramiky.

Z našeho pohledu se exkurze vydařila a těšíme se na další.

Amálie Bratránková, 5. A

Exkurze do Polska

Ve dnech 11. až 13. září 2024, tedy v dřívějším termínu než obvykle, vyrazili studenti maturitního ročníku již tradičně k našim severním sousedům.

Tentokrát třídenní poznávací zájezd do Polska zahájili prohlídkou bývalého hlavního města a nynějšího centra Malopolského vojvodství Krakova. Prvním navštíveným místem byl areál Wawelu s královským hradem a hlavně katedrálou, kde vystoupali na věž k monumentálnímu zvonu Zikmund a kde také naopak sestoupili do krypty s ostatky významných osobností polské historie.

Více v článku Exkurze do Polska (5,76 MB)

Tradiční vs. inovativní

Pořádání exkurzí je na gymnáziu řadu desetiletí nedílnou součástí výuky téměř všech vyučovaných předmětů. Studenti výjezdy vnímají jako možnost být spolu mimo lavice, oddychnout si od všední rutiny a také jako způsob, jak objevit nové věci či si teoretické poznatky ověřit prakticky. Zdálo by se, že tedy není nic oblíbenější než výlety za poznáním, přesto se ale stále častěji setkáváme s tím, že se někteří studenti exkurzí nechtějí účastnit, omlouvají se, raději volí náhradní práci ve škole. Občas argumentují, že s rodiči bývá takový způsob poznávání pohodlnější, nemusejí se ohlížet na spolužáky, program mohou takřka kdykoliv upravit či zkrátit. Na podobné argumenty existuje dvojí odpověď. Buď exkurze zrušit (není to nároková složka výuky), nebo vedle těch nejosvědčenějších cest hledat novější a zajímavé.

Více v článku Tradiční vs. inovativní (602 KB)